Šroub

Šroub je strojní součást (ve fyzice též jednoduchý stroj), jehož hlavní částí je závit. Společně s maticí tvoří spojovací prostředek v tzv. šroubovém spoji.

Otáčením závitu dochází k posouvání šroubu, příp. k posouvání tělesa v závitu – jeho základní křivka se nazývá šroubovice.

Klín

Klín je jednoduchý stroj, jehož jedinou částí je těleso s průřezem ve tvaru trojúhelníku (trojboký hranol, kužel, jehlan). Jedná se o jeden z nejstarších předmětů používaných lidmi.
Síla, která působí na podstavu klínu, se rozloží ve směru kolmém na boční stěny, přitom tyto složky jsou větší než původní síly. Velikost silových složek závisí na úhlu, který svírají boční stěny, čím je tento úhel menší (klín je ostřejší), tím jsou síly větší.
Klín je základem např. sekery, nože, špičky hřebíku, vrutu (společně se šroubem).

Princip klínu. Síla, kterou je působeno na horní stranu klínu, je rozdělena na boční strany klínu.

Kolo na hřídeli

Kolo na hřídeli je jednoduchý stroj, jehož základem jsou dvě pevně spojené části (větší a menší kolo, kolo a hřídel), která se otáčejí kolem jedné osy.

Působí-li na větší kolo síla člověka nebo stroje, pak menší kolo působí větší silou na těleso (břemeno). Kolo na hřídeli je založeno na principu páky - čím větší je rameno, na které síla působí, tím je tato síla menší. Oproti páce se kolo na hřídeli liší především možností otáčení o 360° (i více krát).


Rumpál u studně jako typický příklad kola na hřídeli

Nakloněná rovina

Nakloněná rovina je jednoduchý stroj, jehož jedinou částí je rovina nakloněná vzhledem k vodorovnému směru, po níž se zvedá těleso směrem vzhůru.

Kladka

Kladka je volně otočné kolo s drážkou po obvodě pro vedení provazu, lana nebo řetězu.
Může být upevněna na nějaké konstrukci (pevná kladka), anebo na laně zavěšena (volná kladka).
Spojením pevné a volné kladky, případně několika takových párů, vzniká kladkostroj.

Pevná kladka mění směr síly.Nemění její velikost.



Volná kladka mění velikost síly na poloviční, ale zdojnásobuje dráhu zvedání.

Páka

Páka je jednoduchý stroj, jehož 3 nejdůležitější části jsou osa rotace, rameno břemene a rameno síly.
Páka se využívá nejčastěji pro zmenšení síly, protože velikost potřebné síly je nepřímo úměrná délce ramene. Čím delší rameno, tím potřebujete menší působící sílu.

V obecnějším případě může na páku působit více sil.
Páka může mít různé tvary – od rovné tyče podepřené v jednom místě (páčidlo), přes dvě páky spojené kloubem (kleště), přes zahnutý tvar (klika), k tvaru kola (volant). Páka je skrytá i v kladce a kole na hřídeli.

Drtič česneku – jednozvratná páka

Podle umístění ramen páky vzhledem k ose otáčení lze páky rozdělit na:

1. dvojzvratné – ramena jsou na opačných stranách od osy rotace,
2. jednozvratné – obě ramena jsou na stejné straně od osy rotace. Mezi předměty jednozvratné páky patří například stavební kolečko, otvírák na skleněné láhve (například láhev piva), louskáček (na ořechy), drtič česneku, štípadlo na nehty, otvírák na konzervy, otvírák na PETlahve či kleště.

Podle délky ramen se páky dělí na:

1. rovnoramenné – rameno síly je stejně dlouhé jako rameno břemene,
2. nerovnoramenné – délka ramena síly je různá od ramene břemena.
3. s proměnou délkou ramen – délka ramen se mění v závislosti na úhlu, který páka svírá s horizontálou.

Otevírání plechovky je také páka.

Jednoduchý stroj

Jednoduchý stroj je jeden z druhů mechanických strojů, patřící do této skupiny:

• Páka
• Kladka (Pevná kladka - Volná kladka - Kladkostroj)
• Nakloněná rovina
• Kolo na hřídeli
• Klín
• Šroub

-společným rysem těchto strojů je jednoduchost konstrukce a jednoduchost principu.

-jednoduché stroje usnadňují lidem práci, většinou tím, že umožní působit menší silou, než by bylo bez jednoduchého stroje nutné. Tato výhoda je ale vyvážena nutností působit po delší dráze, takže výsledné množství mechanické práce vykonané s jednoduchým strojem je stejné (ve skutečnosti dokonce vyšší) než práce bez jednoduchého stroje.

Skládání sil

Skládání sil

 Skládání sil je postup, kterým se z jednotlivých sil působících na těleso určí výsledná síla (tzv. výslednice sil). Účinek všech sil je pak stejný jako účinek výslednice. Síly jsou vektorové veličiny, a tedy záleží na jejich velikostech a směrech. Při skládání sil působících na těleso může záležet i na místech, kde síly na těleso působí (na působištích sil), protože z různých působišť mohou vznikat různé otáčivé účinky sil na těleso (viz dvojice sil).

 

Síla

-síla je vektorová fyzikální veličina, která vyjadřuje míru vzájemného působení těles nebo polí

-síla se projevuje statickými účinky – je příčinou deformace těles – a dynamickými účinky – je příčinou změny pohybového stavu tělesa, např. uvedení tělesa z klidu do pohybu nebo naopak, či změny velikosti nebo směru rychlosti tělesa. Taková změna je vždy podmíněna působením jiných těles, ať už přímým dotykem (nárazem, třením, tažením, tlačením) nebo prostřednictvím silového pole

-síla není příčinou pohybu (jako příčina pohybu byla síla chápána v aristotelské filosofii přírody)

-síla se měří siloměrem

-síla se obvykle značí písmenem F

-má jednotku newton se značkou N
 
-síla se měří siloměrem

Prúměrná rychlost

Průměrná rychlost

Průměrná rychlost neobsahuje žádnou informaci o tom, jak rychle se těleso pohybuje v daném okamžiku. Říká pouze, jak velkou dráhu urazí za jednotku času.

  (v se rovná s děleno t)

s-celková

t-celkový